Aktuality

Válečný veterán, navigátor RAF, plukovník v. v. Zdeněk Neruda oslavil 12. 7. své 93. narozeniny. Do jeho bytu v Jablonci nad Nisou mu kvůli jeho menší zdravotní příhodě přišel včera popřát hodně zdraví hejtman LK Martin Půta.

V přátelské více než hodinové diskusi čišel navigátor Liberátoru energií, když vzpomínal na časy minulé a zejména hodnotil časy poválečné a současnost.

„Kupuju si časopis Pestrý svět, víte proč? Kvůli názvu, protože jsem měl a mám pestrý život,“ začal s úsměvem vyprávět.

A život byl opravdu hodně pestrý – narozen v Brně, pak Slovensko, do Jablonce nad Nisou, Mnichov a okupace, stěhování do Uhlířských Janovic, Itálie - vládní vojsko, Švýcarsko - dezerce - Anglie - výcvik na navigátora, a znovu do Jablonce nad Nisou – svléknout uniformu.

„Výcvik jsem dokončil, až když válka skončila,“ přiznal.

Než v roce 1940 nastoupil do vládního vojska, hrál fotbal za Čechii Jablonec n. N.

„Od 16 let jsme hrál v prvním mužstvu, to jsem chytal, říkali mi Klenovec. Pak jsem taky nastoupil za Uhlířské Janovice. A když jsme hráli přátelské utkání v době výcviku za české družstvo RAF proti Angličanům, přišli za mnou nějací bafuňáři a chtěli mě do FC Aston Villa. Prý takového beka potřebují, tam mi říkali Bombarďák. Řekl jsem jim ale, že mám jiné starosti,“ vyprávěl zvesela fotbalový fanoušek Zdeněk před nezaslouženě prohraným pohárovým utkáním Jablonce s Betisem Sevilla.

V roce 1945 se demobilizovaný voják vrátil do Jablonce, kde se setkal se svými rodiči i nastávající ženou.

„Jsem již 67 let ženatý. Uteklo to. Škoda, že jsme 40 let žili v takzvaném socialismu,“ posteskl si s tím, že po roce 1948 musel z funkce účetního do výroby, otec vyhnán z pošty, tchán se utrápil po vyhození od policie a zemřel v 53 letech…

„Rok po jeho smrti jej pozvali na revizní zdravotní prohlídku. Strašně jsem se tehdy rozčílil,“ vypočítává. „Mě zase chtěli zpátky na účetního, ale řekl jsem jim -  jsem Neruda a taky Nevrátil,“ popisuje své boje.

Pronásledování pak vyvrcholilo po roce 1968, kdy se dostal na „Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné evidence představitelů a exponentů pravice Severočeským KV KSČ“.

„V roce 1980  jsem šel do důchodu a hned jsem nastoupil do firmy, která přebírala dostavěné byty. Stavaři ze mě měli docela nahnáno, nedodělaný byt jsem nepřevzal,“ zdůraznil. 

Spolu s generálem Mrázkem zakládal a 20 let vedl organizaci válečných veteránů v rámci Československé obce legionářské.

„Na začátku jsme měli 12 organizací na okrese s 520 členy, dnes už nás zbývá jen hrstka, asi padesát. Musím ale říci, že Ministerstvo obrany a ČsOL na nás nezapomínají. Přispívají nám třeba na léky a za to jsme s manželkou vděčni,“ líčí nedávnou minulost i současnost Zdeněk Neruda, který je neustále v akci -  dopisuje si s kolegy RAF ve Švýcarsku, pokud zdraví dovolí setkává se s ještě žijícími kolegy, třeba generálem Alexandrem Beerem, písemně reaguje na denní události. Šanon jeho korespondence je pěkně tlustý.

„Za ta léta se nám podařilo ve spolupráci se starosty města památník veteránům II. světové války a přejmenovat ulici Protifašistických bojovníků na ulici generála Mrázka. Na to jsem hrdý, že památník stojí v důstojném prostředí a že kamarád má v Jablonci svou uličku,“ připomněl některé úspěchy ve funkci předsedy ČsOL.

„Trochu s manželkou bilancujeme život. Já říkám, pokud jsem někomu nepomohl, nikomu jsem neublížil. Rodiče nás vedli k rozlišování dobra a zla, mám své zásady. I teď každému odpovím, odepíšu, vyhovím ze svého pokoje, který je kanceláří a lékárnou. Exsenátor Vízek mi říká perfekcionista. A to mě těší,“ loučí se velký optimista a opravdový chlap Zdeněk Neruda.

„Při vyprávění pana Nerudy jsem pookřál. Člověk, který byl v minulosti tolik pronásledován, trpěl nejrůznější příkoří, si  dokáže si  zachovat veselou mysl, optimismus a aktivitu i ve vysokém věku, To je  pro mě velkým povzbuzením. Ukazuje, se že se mnohdy zabýváme malichernostmi, zatímco okolo nás běží jiný život,“ řekl na závěr návštěvy hejtman, který oslavenci předal drobné dárky.