Deník hejtmana

Spolupráce a dobré vztahy z Čínou musí být postaveny na rovnosti partnerů a také na schopnosti mluvit o věcech, na které máme rozdílné názory. Vyměnit obchod za mlčení o lidských právech se nám nemůže vyplatit, druhá strana nás za těchto okolností nemůže považovat za partnera, kterého si lze vážit.

Po přečtení zpráv, které se týkají podpisu dohody mezi českým ministrem zahraničí panem Zaorálkem a jeho čínským partnerem o tom, že Česká republika respektuje celistvost Číny a nebude se vměšovat do jejích vnitřních záležitostí, bych rád řekl, že vyměňovat obchodní partnerství za principiální věc obhajoby lidských práv nepovažuji dlouhodobě za správné a rozumné. Proklamované nevměšování se do vnitřních záležitostí Číny nelze v tomto kontextu chápat jinak než, že se Česká republika zříká podpory tibetských snah o zachování kulturní a ideové svébytnosti, že bude mlčet k porušování lidských práv v Tibetu. Pokud by takto v 70. nebo 80. letech minulého století postupovaly západní země, s velkou mírou pravděpodobnosti bychom dnes pořád ještě žili v totalitním režimu s vedoucí úlohou Komunistické strany Československa.

Podle mého názoru obchodní možnosti a úspěchy českých firem nemají s jasným postojem k lidským právům, k otázkám autonomie Tibetu a podobným problémům kdekoli na světě téměř nic společného. Když německá kancléřka Angela Merkelová přijala jeho Svátost Dalajlámu, také to žádným způsobem negativně neovlivnilo velmi úspěšný obchod německých firem s Čínou.
Proto vnímám současný postoj ministra zahraničí jako krátkozraký a z hlediska stanovisek, která Česká republika dlouhodobě zastávala, i její pozice v mezinárodním společenství, za nešťastný. Narušuje se tím více než dvacet let budovaná jasná zahraničněpolitická pozice naší země k otázkám dodržování lidských práv a svobod kdekoli na světě.

http://podporujemetibet.cz/