Deník hejtmana

Vítězství nad nacistickým Německem a jeho spojenci, nad nelidským, krutým a rasistickým režimem, ve kterém nám byla naplánována asimilace, jako konečné řešení české otázky.

Za naši svobodu a suverenitu bojovali Češi a Slováci na východě, západě, v Africe, Tichém oceánu, na zemi i ve vzduchu v uniformách mnoha spojeneckých armád a taky na frontě nejtěžší, v domácím odboji. 
Některé z nich a jejich památku jsme si za komunistů nesměli připomínat, řada z nich musela odejít z armády, někteří skončili ve vězení a jiní na popravišti. 

Jsem rád, že neděláme stejnou chybu a připomínáme všechny naše hrdiny a také vojáky všech armád, kteří padli v boji za naši svobodu na dnešním území České republiky. Obyčejní vojáci Rudé armády, kterých u nás padlo zdaleka nejvíce, nedělali politiku a chtěli hlavně přežít a vrátit domů a setkat se se svými rodinami.

Na ruprechtickém hřbitově stojí trochu stranou socha Rudoarmějce, který stál původně v parku u libereckých kasáren. Po oficiální části ceremoniálu se tam chodím jen tak na chvíli zastavit.

Dnes mě zaujala slova Karla Čapka, trefila se mi do přemýšlení o dnešním výročí.: "Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví."